TVRDÝ/HAVELKA: U NÁS V GARÁŽI

Martin Tvrdý alias Bonus a Václav Havelka z kapely Please The Trees dostali nabídku pracovat na hudbě k filmu Listopad režiséra Garyho K. Griffina, jenž dle scénáře Arnošta Lustiga svýma americkýma očima vypráví příběh středoškoláků dospívajících v totalitním Československu na konci 80. let. Ve scénické hudbě Tvrdý s Havelkou nejdříve využili samply písní skupiny Garáž, jejichž autorem je Mejla Hlavsa, poté zpracovali další dobové písně jiných autorů a nakonec vznikl samostatný projekt.

Při procházení množstvím dobové hudby nakonec Tvrdý a Havelka společně s koproducentem Ondřejem Šturmou vybrali sérii písní českého undergroundu, punku a nové vlny, které se staly předlohou nového konceptu. Garáž, Psí vojáci, Michael’s Uncle, Dybbuk a Panika nebo Hrdinové nové fronty, Dr. Max, Soubor tradičního popu a Půlnoc. Na motivy jedenácti písní těchto někdejších kapel vzniklo nové album „U nás v garáži“.

Všechny vybrané písně mají překvapivě aktuální texty. Byla to ostatně jedna z hlavních podmínek, které si tvůrci vytkli – dvojice “nových autorů” musela vnímat výpověď jako svou vlastní. V textech najdete spojení, jež se vryjí do paměti, protože ten pocit je stále platný: “Svět se posral - my stále hledáme štěstí - bejt s tebou sou dobrý časy - pocity jak žiletky - duše má je propast černá - ale čert to vem...” Pocity a výpovědi mají ale nový kontext, a to nejen estetický.

Nové úpravy, i když s respektem, vznikly bez piety a sentimentu, s odvahou vyjádřit současnou zkušenost. Nejedná se proto o klasické cover-verze, nýbrž spíše o celkové přestavby, nové úpravy ve změněném režimu. Originál v některých případech poznáte snad jen podle textu. Klasické bicí byly nahrazeny elektronickými beaty, klasické nástroje samplery, syntezátory a počítačem. Kytary se ozývají jen místy a velmi citlivě. Vokály se vrství a prorůstají šumy a samply. Celý projekt drží velmi pevně pohromadě jednotným zvukem jako jedna současná autorská výpověď…

„Prostředky jsou jiné, podstata zůstává, srovnávání je marnost. Není tu většina z toho, čím oplývaly předlohy, ale jsou tu jiné a neméně úderné gradace, zvukové mozaiky a vůbec poměrně dost zajímavého materiálu, který své taje odhaluje až postupně. Nové šaty a posun. I s rizikem, že ti, kteří potřebují modly, to autorům neodpustí. Jenže i to se v historii opakuje.

Tvrdý s Havelkou jsou na téhle desce nejen současnější, než ve svých jiných projektech, ale i současnější než někteří mladší kolegové. Nostalgicky nevzpomínají a nepodléhají sentimentu, ale ukazují jednu z mnoha cest a možností, jak se postavit k minulosti. A třeba právě tahle deska k ní přivede i ty nejmladší, pro které už je dávno mrtvá. I díky tomu je kolekce U nás v garáži bezesporu jednou z událostí uplynulého roku (za což se dočkala i nominace v Ceně Vinyla). Nahrávkou na kterou se dost možná bude časem vzpomínat. Stejně tak, jako se dnes vzpomíná na nejlepší léta Psích vojáků, Garáže nebo Dybbuku.“

Antonín Kocábek