Pamírskou cestou z Kyrgyzstánu do Tádžikistánu

Shrnout dva měsíce putování po středoasijských republikách do jedné přednášky lze těžko a tak jsem nakonec vybral jen jeden úsek mé dlouhé cesty, který vystihuje ducha celého regionu. Pamírská cesta začíná v kyrgyzském městě Oš, překonává nehostinnou náhorní plošinu a končí v úrodném údolí Wachan na afghánských hranicích. Představuje nekonečné kilometry rozbité stezky, nádherná horská panoramata, všudypřítomný zvířený prach a náhodná setkání s nomády. Údolí Wachan pak díky své odlehlosti ukazuje, jak vypadal Afghánistán před desetiletími bojů a násilí. Toto údolí spojující Střední Asii s Čínou vždy představovalo kulturní křižovatku a směsice kultur a náboženství tam dosud přetrvává. V okolních údolích se čas takřka zastavil a pohostinnost místních obyvatel dává vzpomenout na staré časy.

Nespočet pozvání na čaj, celé dny chůze o samotě, stopování na prázdných cestách, řada výstředních zážitků s místními, ale hlavně klid a odlehlost, která se už v dnešním světě těžko hledá. Právě to je pro mě Pamír se svými mohutnými štíty a nekonečnými pláněmi.