Jers duo

Více informací

Jers duo - sólo flétnista orchestru Národního divadla, skladatel a dirigent,
profesor Mezinárodní konzervatoře Jaroslav Pelikán a kytarista, skladatel a
profesor Pražské konzervatoře Jaroslav Novák, oba virtuózní hráči se
zkušenostmi z pódií po celém světě, vystoupilo v lednu na Tříkrálovém
koncertě spolu s Černošickou komorní filharmonií, Pražskými Pěvci a dětským
sborem Paleček pod vedením Stanislava Mistra při provedení Vánočního
oratoria Arthura Honeggera a Vánoční Pastorely Jaroslava Pelikána. Před jeho
samostatným koncertem 27.3. v 19h v Modlitebně Církve bratrské jsem položil
několik otázek nejen oběma Járům, ale i flétnistově dceři Tereze Bucharové,
která jejich vystoupení doplní o violoncello.

Kdy duo vzniklo a jak přišlo ke jménu?

JP: Na jaře v roce 1985 jako studenti Gymnázia Jana Keplera v Praze na
Pohořelci jsme spolu poprvé hráli k pravidelnému odpolednímu čtení
studentské poezie. Po prváku jsem přestoupil na konzervatoř na skladbu a
flétnu jsem si přidal jako druhý hlavní obor.

 JN: Já udělal totéž, ale až po maturitě na gymnáziu. Jménem Jers jsem
podepisoval své první skladby a když jsem přezdívku přestal používat,
zachovali jsme jí ve jménu dua.

Kdy jste začali hrát vlastní skladby?

JP: Celou dobu, co spolu hrajeme, jsme kladli velký důraz na vlastní tvorbu,
takže naše vystoupení jsou z velké části autorská.

Spolupracujete i s dalšími současnými autory?

JN: Miloš Bok nám napsal sólo v Oratoriu Skřítkové z Křinického údolí. Obří
symfonický orchestr zmlkne a několik minut zní téma skladby a jeho obměny
jen v podání flétny a kytary, než se jednotlivé nástroje zase přidají.

Nahrávky, soutěže?

JN: Máme CD Mlčenlivé příběhy, na kterém jsme spolupracovali se skladatelkou
Jitkou Koželuhovou a jsme laureáty soutěže Mladá Praha. Náš styl skladby jde
cestou hudby k poslechu, což je v rozporu s přesvědčením většiny našich
kolegů skladatelů, zřejmě čtenářů markýze de Sade, že posluchač má být na
koncertech klasické současné hudby mučen a týrán bez naděje na vysvobození,
kterým je až konec koncertu a pevné rozhodnutí se poslechu hudby napříště
vystříhat.

JP: Vystupujeme spíš na koncertech a vernisážích v ČR a Německu, protože
jsme hodně vytížení vlastním sólovým hraním a jinými projekty. Jers duo je
taková radost, když se nám podaří se sejít. A považujeme to za nejlepší věc,
co děláme.

Kdy se k vám přidala Tereza?

TB: S Jers duem jsem vyrůstala - Mlčenlivé příběhy byly v určitou dobu u nás
doma jedno z nejposlouchanějších cédéček. Jako malou holku mě ani nenapadlo,
že přesně ty skladby budu s Jers duem jednou hrát na koncertech. O to pak
bylo jednodušší vše secvičit. Skladby obou autorů totiž znám už od dětství
snad i pozpátku. V posledních letech jsem s nimi začala příležitostně hrát
na koncertech a postupem času společně hráváme stále častěji. Myslím, že
cello krásně barevně i harmonicky doplní zvuk flétny a kytary. Oba autoři
postupně do svých skladeb part pro violoncello dopsali. Záměrně však
zůstávají i skladby nebo alespoň jejich části, do kterých se nezapojuji.

Učíte?

JN: Od roku 1998 kytaru na Pražské konzervatoři.

JP: Učil jsem flétnu v roce 1992 na konzervatoři v Belému v Brazílii, kde
jsem také hrál v orchestru a dechovém kvintetu. Krásná země, otevření,
upřímní, milí a velmi vstřícní lidé, především ženy. Má svůj půvab, když vám
studentka řekne: "Já si vás, pane profesore, nechci vzít, jen bych s vámi
ráda strávila jednu noc", aniž by z toho chtěla nějaké výhody a pak vás
kvůli tomu tahala po soudech. I když jsem zůstal své budoucí ženě za mořem
věrný, rád na to vzpomínám. Od roku 2015 s krátkým přerušením učím na
Mezinárodní konzervatoři v Praze skladbu a hudební teorii. Flétnu jen
příležitostně, když někdo potřebuje poradit.

TB: Violoncello od roku 2020 na ZUŠ Olešská v Praze. A jako sociální
pracovnice radím lidem v problematice svéprávnosti.

Na jaké nástroje se můžeme těšit?

JP, JN, TB: Na německou dřevěnou flétnu Antona Brauna z roku 2007, 
španělskou kytaru od José Ramireze z roku 1986 a české violoncello Libor
Šefl z roku 1982.