Houpací Koně

Prázdný lehátka, srolovaný slunečníky…

…a vítr, co žene po písku kelímek od kofoly. Zapomenutej ručník, vymačkaná tuba od krému, kavárník, co šel na cigáro. Zvláštně měkký a načervenalý světlo, zastavenej čas, co váhá, jakým směrem se rozběhnout. Konec sezóny. Konec srpna. Fronty v papírnictvích. 

V hlavním městě vietnamskejch večerek a oprejskaný melancholie je tohle cejtit stejně jako u kiosku na Balatonu nebo na terase v Burgasu. Ztracený hodinky na recepci. Konec srpna v hotelu Ozon. Ztracenej klenot českýho filmu. 

No my to všechno chtěli dostat do písničky, nahráli jsme ji přesně před rokem a dlouho nosili v hlavě, jak to přenýst do obrazu. 

Tady kousek od hlavního města zastaváren je v kopcích nudle domků s kamennym mostkem přes potok. A statek s travnatým dvorkem, za kterým se táhnou louky až někam k obzoru, kde je hranice lesa a kde bydlej lišky, který se vždycky kolem desátý seberou a přiběhnou dát týhle vesnici dobrou noc. 

Pozvali jsme naše známý a blízký, nazvučili stodolu, roztopili dřevěný uhlí, řekli o naší představě starým dobrým Ideamakers, zahráli koncert a natočili video, na který teď můžete kouknout. Občas pomůže písnička obrazu, někdy obraz písničce, tady se, věříme, obojí podpírá navzájem — jak dva kámoši, co jdou v hlavním městě nonstopů ráno z jednoho z nich, odrbaný o poslední korunu , domů.

Tuby ať jsou klidně vymačkaný, chuť do života ne.