Předprodej byl ukončen

Slovácko sa nesúdí aneb historky, písničky, košt
DIVADLO / FESTIVAL / Představení / Gastro

Slovácko sa nesúdí aneb historky, písničky, košt

sobota 28.7.2018 od 20:30
Vinařství VÍNO J. STÁVEK, Němčičky

O akci

Vlastní adaptace slavných historek z pera Zdeňka Galušky. Večer zcela lidový – milá společnost, nádherné písně a pozoruhodný košt.

Hrají: Eva Elsnerová, Daniel Ondráček a Petr Halíček. Režie: Filip Nuckolls.

Divadelní spolek Kašpar si letos připravil přímo pro Růžové léto  adaptaci „bible“ slováckého humoru Slovácko sa nesúdí. Vinařský dvůr se stane opět jevištěm, na kterém zazní legendární hlášky Galuškových povídek, jako jsou „Martine, že nezíš skokana“ nebo „Tati, pote dom, on by vás zabíl.“ Košt vína bude tentokrát přímo součástí představení. Uvidíte také několik známých osobností, například Evu Elsnerovou, která je kromě divadelního světa známá ze seriálu Ulice, nebo Petra Halíčka z televízního filmu Metanol.

Více informací

Co o adaptaci v rozhovoru prozradí Jakub Špalek, vedoucí uměleckého souboru?

 

Proč jste si vybral k inscenaci právě tuto předlohu? V čem si myslíte, že je aktuální pro současné publikum?

Nápad na jevištní adaptaci „Slovácka“ vznikla nad myšlenkou vytvořit „něco“, co by bylo šito na míru Němčičkám a Vinařství Stávek „Něco“, co není divadlo s obrovskou scénou, ale spíš rozmarným nápadem než vykalkulovanou inscenací.A také aby se k tomu hodilo v hledišti konzumovat víno. Něco, při čem dostanete chuť konzumovat velké množství vína… a kyselejch okurek, špeku a domácího chleba. A když jsme si tyhle všechny podmínky vložili do hlav, napadlo nás Slovácko sa nesúdí jako nekompromisní výsledek.

 

Co se vám na humoru Zděňka Galušky líbí? 

Humor Zdeňka Galušky je možná pro někoho příliš krutý. Nicméně mnoho teoretiků humoru tvrdí, že dobrý humor má být krutý. U autora je však projevem životního optimismu. Prostředí „jeho Slovácka“ není zdaleka ideální krajinou. Pod jednotlivými příběhy prosakuje obraz spíše chudého, kraje, kde je těžké se uživit. Drsné až kruté příběhy, které si mluvčí zdatně vylepšují, nám připomínají, že život stojí nade vším a z těžkostí a nespravedlností všedních dnů se tím pádem nemá cenu po… To mi přijde aktuální v každé době.

 

 

Knížka je plná moravských a dobových reálií. Nakolik jsou zachované a do jaké míry jste příběh adoptovali pro dnešního diváka?

Výběr byl podřízen jednoduchému, o to však účinnějšímu imperativu: Co se ti líbí, to tam vhoď. Po prvním kole výběru zůstalo deset nejlepších. Je mezi nimi samozřejmě „Martine, že nezíš skokana“, „Tati, pote dom, on by vás zabíl“ nebo „Divočák Jura Knutel“. Ale třeba i jediná smutná, ale krásná „Janek Vyskoč – Kozí vrah.“ Je zajímavé, že když se čtenář začne zabývat reáliemi světa příběhů Zdeňka Galušky, nedokáže povídky zcela přesně dobově zařadit. Zdá se, jakoby  obsahovaly i dobu mocnářství,  První republiku a snad i období druhé poloviny dvacátého století. Rozhodli jsme se toto podivné bezčasí zachovat. Neaktualizujeme, zachováváme vše jako v knížkách, včetně specifické „spisovné galuškovské slováčtiny“.

 

Představení má být propojené s vínem, co mohou diváci očekávat a na co se mohou těšit?

Naším úmyslem je přenést diváka nebo jeviště (bude záležet na konkrétním hracím prostoru) do slováckého sklepa, kde Zkušený, jeho Galánečka a jejich synovec Mladý sedí společně s diváky nad bezedným džbánem vína. Povídá se a s množstvím vypitého vína nabírají historky na fantastičnosti. Zajídá se špekem a letní večer je příjemně vlahý.