HACKEDEPICCIOTTO (Alexander Hacke & Danielle de Picciotto)

Alexander Hacke a Danielle de Picciotto jsou na cestě již více než patnáct let a nomádský život, který tento pár vede, se s jejich společnou tvorbou prolnul do nebývale výjimečného tvaru. Dvojice spjatá se skupinami Einstürzende Neubauten, Crime & the City Solution nebo The Ministry of Wolves společně tvoří již od začátku nultých let a během té doby spolupracovali s mnoha dalšími umělci (například také se skupinou The Tiger Lillies nebo s Mickem Harveym). Nejprve si navzájem pomáhali se svými sólovými nahrávkami, pak začali tvořit společně, a po vydání několika alb podepsaných Danielle De Picciotto & Alexander Hacke došlo v roce 2017 ke vzniku projektu/dua nazvaného jednoslovně hackedepicciotto. Právě jejich společné nahrávky tvoří naprosto unikátní, do jisté míry deníkovou sérii, již ovlivňují nejen místa a prostředí, v nichž je natáčejí, ale také společenské situace a změny, které Alexander s Danielle během svých cest téměř po celém světě bedlivě sledují.
Lze u toho pozorovat poměrně kontinuální vývoj - zatímco na deskách Menetekel a JOY dvojice spíše meditovala v ambientním oparu, předloňská deska The Current, vzniklá během rezidenčního pobytu v britském Blackpoolu, zní už poměrně energicky. Na předposledním albu The Silver Threshold, poprvé vydaném na značce Mute, se pak více než dříve oba tvůrci obracejí sami k sobě.

Letos měla dvojice původně absolvovat turné společně s bývalou rytmikou kapely Unsane, ale nakonec tento projekt byl odložen a namísto toho Alex a Danielle dokončili další album. To nese název Keepsakes a vychází 28. července opět na Mute records. Nahrávalo se v jednom z nejstarších evropských nahrávacích studií, v neapolském Auditorium Novecento. Nové skladby, inspirované tímto prostorem, který byl domovem Carusa a Morriconeho, charakterizuje zvuk tubulárních zvonů a klavírního křídla, ve spojení s jejich charakteristickým zvukem symfonického dronu. Tam, kde minulá alba hovoří o univerzálních tématech, má tato fascinující nová tvorba velmi osobní nádech, duo to nazývá „ódou na přátelství, představující písně vděku“.