Psychologie pohádek

Zveme Vás do světa pohádek...    
Při jeho zkoumání si můžeme položit otázky: Jaký je jejich skutečný účel? Jsou jen pro zábavu dětí, jsou to jen ukolébavky nebo mají nějaký jiný, i když méně zřejmý účel?    
Když Platón hovoří o výchově, říká, že dobré příběhy se zakoření v dětské duši, a nakonec zrodí ctnosti. Pohádky připravují „psychologický terén" pro mnoho okolností a stavů, s nimiž se dítě během svého vývoje setká. Dítě prožívá pohádku intuitivněji spíše než analyticky, prožívá ji celou. Vcítí se do příběhu a postav a snaží se je napodobit. Tato „imitativní magie" je pro dítě stejně důležitá jako skutečná událost. Díky tomu čelí stejným výzvám, kterým čelí pohádkoví hrdinové. Pohádka musí dítě naučit rozlišovat dobro od zla, zasadit do jeho duše semínka ctností a věčných hodnot, aby se později mohly rozvinout v mocný nástroj, s nímž bude čelit životu. To mu pomůže stát se opravdu lidskou bytostí, být silnějším, lepším a svobodnějším člověkem.    
Hlavní složkou pohádek jsou symboly, které popisují vnitřní stavy nevědomí, jeho „obyvatele" a archetypy. Nevědomí pak klade před jednotlivce požadavek na vnitřní rozvoj, požadavek na krok na cestě individuace, krok k Bytostnému Já.