Kapverdy jinak - Cestuji za kačku Voděrady - Blansko

Kapverdy nejsou jen cestovními kancelářemi dva profláklé ostrovy Sal a Boa Vista, kam se dostanete přímým letem za 6 hodin z Prahy, ale Kapverdských ostrovů je ukrytých uprostřed Atlantiku rovnou deset, z toho devět obydlených. Tyto ostrovy jsou naprosto rozdílné, a to nejen tvarem, velikostí, počtem obyvatel, ale hlavně svojí barvou! Zatímco Sal a Boa jsou ostrovy bílé - písečné, lemované tyrkysovým Atlantikem a turista lačnící po relaxu s maximálním komfortem zde najde ráj, ostatní ostrovy jsou nezasažené turismem, často zcela panenské a o to víc autentické. Odráží jak Afriku, ke které mají nejblíž, tak i vliv Evropy (to zejména do bezpečnosti) a v neposlední řadě Brazílie, ke které je to taky na dosah.. Ostrovy Santiago, Brava a Sao Nicolau jsou neskutečně zelené, skalnaté a vybízejí k neuvěřitelným trekům zcela neprobádaným terénem. Doslova Dobití ráje! Vše lemováno surovým panenským pobřežím, kde síla oceánu tříštícího se o útesy bere dech. Je tu i písečné Maio, které bylo zatím uchráněno masové turistice a nabízí totální psychický restart. Dále barevné Sao Vicento, rodiště místní pěvecké legendy - bosonohé divy Cesaria Evora, kde to hraje nejen barvami, vůněmi a chutěmi, ale hlavně místní hudbou na každém kroku. No a nakonec černé sopečné Fogo, což je nejen název ostrova, ale i stratovulkán, na který se dá do téměř třítisícové výšky vydrápat! Pohled nad hebkými bílými mraky za veškerou dřinu a pot stojí!! Ale to pořád není vše! Je tu i Santo Antao, který je skutečnými plícemi Atlantiku. Tolik zeleně, že z toho vidíte i nebe v zelených tónech! Co ostrov, to úplně jiný svět. Prostě ZAKOPANEJ POKLAD, na kterej jsem náhodou narazila a pochopila, že můj cestovatelský sen už není Bora Bora, ale průzkum těchto utajených perel kdesi v Atlantiku.