Tibetská kniha mrtvých

Více informací

Tibetská kniha mrtvých neboli Bardo thödol je jeden z nejstarších známých tibetských textů. Jeho tvůrcem je indický učitel Padmasambhava, který v 8. st. n. l. jako první vykládal v Tibetu buddhistickou nauku. Tento text pojednává o cestě lidské duše po smrti a o tom, co vše prožívá, s čím se setkává a také co má dělat, aby její příští zrození bylo co nejlepší. Po celou dobu je duši vysvětlováno, že pouze velké nesobectví, milosrdenství a odvaha jí pomohou projít všemi zkouškami tohoto období zdárně a narodit se v příštím životě s těmi nejlepšími podmínkami. Kniha nese velmi silný morální vzkaz, protože vysvětluje, že tyto vznešené hodnoty je nutné aplikovat již za fyzického života, aby je pak duše mohla použít během své nebeské cesty.

Tibetská kniha mrtvých patří do řady buddhistických textů, které byly v 9. století před pronásledováním buddhismu ukryty v jeskyních. Znovu objevena byla ve 14. století mudrcem zvaným Karmalingpa. Tibetská tradice říká, že Bardo thödol bylo zapečetěno „sedmi pečetěmi ticha“ a otevřeno bylo proto, aby lidstvo mělo znovu možnost volby: být podmaněno hmotou, nebo mířit k potlačení vlastního egoismu a překonáváním svých hranic dosáhnout všech svých duchovních potenciálů.

Pořadatel