Odyssea

Odysseu lze považovat za jednu z nejlepších tuzemských tancovačkových kapel hlavně proto, že obvyklou instrumentální dovednost souborů tohoto typu nevyužila jen k přehrávání repertoáru zahraničních rockových hvězd, ale dokázala se prosadit vlastní, hodně nadprůměrnou tvorbou. I když její skladby nepředstavovaly žádné novum, přesto svojí kvalitou vysoko přesahovaly písničkové pokusy obdobných skupin.

Odyssea se na začátku 80. let stala asi nejoblíbenější českou zábavovou kapelou, ale jako jedna z mála souborů tohoto typu se dokázala prosadit i na koncertních pódiích. Důvod byl nasnadě - Západočeši měli totiž repertoár složený pouze z vlastních písniček; kolem roku 1983 se hovořilo, že jich je dokonce okolo sto třiceti (!). Z jejich charakteru šlo také poznat, kdo je napsal - zatímco Andrejs skládal povětšinou tzv. „hitovky“ a Běhavý se orientoval na „tvrďárny“ pak Nový psal většinou skladby melodičtější, vyhovující jeho hlasovému naturelu. O texty se staral kromě Nového a Andrejse také Pavel Půta, známý z folkového dua Půta-Staněk.

Hudebně byla Odyssea klasický a s energií a chutí zahraný hard rock s výraznými refrény, přičemž všichni hudebníci byli považováni za výborné instrumentalisty, ale zároveň také za zdatné zpěváky. Pěvecké party si většinou rozdělovali Běhavý, jehož nakřáplý vokál s překvapujícím rozsahem vyhovoval spíše drsnějším skladbám, a Nový-Cimbura, který se celkem snadno dokázal poprat i s těmi nejvyššími hlasovými polohami takže dostával přednost v lyričtějších věcech. Texty se pohybovaly od závažných témat (např. skladba „Apartheid“), přes lyrická („Madonna“), střípky ze života („Florenc 16:30“) až k různým vtipným legráckám („Travolto běž“, „Uzenáč“). Soubor natočil několik skladeb pro královehradeckou a českobudějovickou pobočku Českého rozhlasu, od první poloviny 80. let pak pravidelně vydával singly pod firmou Panton, později Supraphon. V televizi vystupoval několikrát v TKM (finále Hudebního poháru) a také v pořadech Videodisco, Amatéři uvádějí a Hudební aréna.

Toto nejslavnější obsazení Odysseji skončilo v lednu 1984, když Nový-Cimbura z kapely odešel a připojil se k folk-rock-bluesovému seskupení Pohoda. Mezeru po něm zacelily hned dvě náhrady - východočeští hudebníci z chebského (!) Naturalu - Miloš Novotný (bg) a Petr Štěpánek (ks, voc), který též skládal a psal texty.

Skupina nadále koncertovala, ale stále více se zaměřovala na taneční zábavy, neboť na samostatných koncertech byl již znát zřetelný pokles zájmu publika. Nebylo divu - módní záležitostí druhé pol. 80. let se stal heavy metal, na pódia se vracely zakazované kapely ze začátku dekády (Výběr, Etc…) a tak pro kvalitní hard rock zbylo místo právě na venkovských tancovačkách. A na těch měla Odyssea vždycky narváno.

V roce 1987 došlo k dalším změnám v sestavě kapely - odešel dlouholetý pilíř, bicman J. Lokajíček (prožil si půlrok v populární skupině Turbo), a také Štěpánek s Novotným. Na jejich místa nastoupili opět kvalitní hráči; po epizodním bubenickém záskoku Karla Hrabáka (ex-Coda) to byli hráč na bicí Václav Soukup (ex-Experiment) a hlavně baskytarista a zpěvák Radek Křemenák (ex-Bumerang, ex-Blue Effect). Sestava Běhavý-Andrejs-Křemeňák-Soukup pak vydržela si dva roky a kupříkladu v květnu 1989 si dokonce zahrála ve francouzském Niortu. Následně Soukupa na místě bubeníka vystřídal Jaroslav Špeta. A tento team Odysseji také vstoupil do devadesátých let - skupina pak fungovala s menšími či většími přestávkami až do roku 2002, kdy se rozešla.