Přeskopec, Rudovous

Kapela PŘESKOPEC, původně žánrově navazující na mišíkovsko-hlasovskou tradici, je v současné době ovlivněna nejrůznějšími hudebními směry, a to především díky rozmanitému kapelnímu obsazení. Přesto ji lze nejsnadněji definovat snad jako blues-rockovou.
Vydala dvě studiová alba – Poddoteky (2018) a Linka nedůvěry (2023). Aktuálně má kapela dostatek materiálu na další desku (možná spíš dvě), ale od začátku roku 2024 se sehrává v nové sestavě.
Texty Přeskopce jsou mezi fanoušky populární zejména díky lehkosti a něze, s nimiž jsou zachyceny ty nejobyčejnější lidské okamžiky.
V roce 2024 tomu bylo právě deset let, co kapela (s různými personálními obměnami) hraje vesele o smutných věcech.
* * *

Formace RUDOVOUS se vynořila z Labutího jezera roku 1994 a od té doby je noční můrou všech příznivců progresivních trendů i nápaditých plagiátorů britských kapel žijících v bludu, že tudy vede cesta (o čemž si švýcarští myslivci myslí své). Po kolekcích Koláčem k tobě (demo) a s Čížkem po funuse (oficiální debut) se po více než pár letech přihlásila s druhým albem Krankoty. Nespěchá, zraje. Na hudebním eintopfu, ve kterém nelze přehlédnout (natož pak přeslechnout) hospodský šraml, optimistický surf-rock, ryzí rytmy punku, šansonově nosové polohy nad kterým zajásá každý otolaryngolog, špetku folku, lžíci popových melodií i otlučený dávkovací plecháček jazzu, se podílí akordeon, ryčné bicí, výrazný klarinet, baskytara, kytara a několik dalších nástrojů. Krmě pro vyhládlé. A všemu vládne zpěv bubeníka Bonza a jeho neuchopitelné texty plné absurdní poetiky. Rozvernost písní pro přerostlé děti a hrátky s dynamikou. Všeho druhu. Odrhovačky i proaranžované, dotaženě důmyslné propletence melodií, rytmů a zhudebněné energie nočních návratů. Pouhá zábava? Zrcadlo postmoderního světa? Každému, co jeho jest.