Dušičkový koncert

Missa purificationis Beatae Virginis Mariae, tedy mše „Očišťování Panny Marie“ Jana Dismase Zelenky, byla napsána v srpnu roku 1733. Osobitou hudební řeč hýřící překvapivými harmoniemi, vytříbeným kontrapunktem, prudkými kontrasty i dech beroucími ritornely provede sbor Pražští Pěvci za doprovodu Černošické komorní filharmonie pod vedením Stanislava Mistra.

Na úvod zazpívá Eliška Mistrová s klavírním doprovodem Šárky Mistrové úpravu árie z opery Armida Josefa Myslivečka, kterou napsal a vlastním textem opatřil Wolfgang Amadeus Mozart a jednu z básní Wilfreda Owena, napsaných přímo v zákopech bojišť 1. světové války, ve které autor padl, vydaných posmrtně. Zaujaly Benjamina Brittena, který je zařadil do svého Válečného requiem vedle tradičního textu. Z nich zazní příběh Abrahama a Izáka s překvapivým Owenovým závěrem, vystihujícím stránku lidské povahy trvající na nesmyslném zlu, a verše o zradě kněží a příkazech státu k zabíjení, zhudebněné Václavem Polívkou pro soprán a violu.

Skladba je věnována zotročeným Ukrajincům ve válce USA a EU s RF na jejich bývalém území jejich rukama, jejichž vyvražďování podporou tamního násilně dosazeného režimu penězi a zbraněmi z našich daní platíme. Ti, co se nestydí nutit je umírat místo sebe, když už si přejí s RF bojovat, jej podporují z vlastní vůle a věří, že konají dobro jako Abraham z Owenovy básně, plnící pochybný příkaz shora i když je odvolán. Ten k tomu ovšem nenutil nikoho dalšího, jako někteří naši zastánci euromajdanovců a banderovských neonacistů - zprostředkovatelů západní rozpínavosti vůči RF. Ani k mlčení. K plnému popisu současnosti, která by si zasloužila requiem za svobodu slova a mír, zatím patřičné verše chybí. Pište je, kdo to umíte, jsou třeba.

Václav Polívka