Adventní koncert - Copak medle má to znamenati?

Více informací:

Program

Georg Fridrich Händel (1685 – 1759)

Let the Bright Seraphim - Arie z oratoria Samson, HWV 57

solo: Bronislava Smržová Tomanová - soprán, Stanislav Vojtíšek - trubka

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)

Grosser Herr und starker Konig - Arie č. 8 z Vánočního oratoria, BWV 248

solo: Lukáš Hynek - Krämer - bas, Stanislav Vojtíšek - trubka

--------------------------------------------------------------------------------------------

Jakub Jan Ryba (1765 – 1815)

Česká mše vánoční "Hej, mistře!"

Jednotlivé části: Kyrie, Gloria, Graduale, Credo, Offertorium, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei, Communio - Závěr

Slovo o programu:

G.F. Händel 

Let the Bright Seraphim z oratoria Samson, HWV 57

Let the bright seraphim in burning row, Their loud, uplifted angel trumpets blow. Let the cherubic host, in tuneful choirs, Touch their immortal harps with golden wires.

Sopránová árie Let the Bright Seraphim (Ať jasní serafíni) se sólovou trubkou, jež zazní úvodem dnešního adventního koncertu, svolává v závěru Händelova oratoria Samson, HWV 57 nebeské zástupy serafínů a cherubínů, aby velebili zabitého mstitele Samsona.

Georg Friedrich Händel zkomponoval toto oratorium, jež je jedním z jeho nejlepších a nejvýznamnějších dramatických děl, v Londýně na podzim roku 1741 na biblické libreto irského spisovatele Newburgha Hamiltona (1691 – 1761); na podzim roku 1742 je pak ještě podstatně přepracoval a rozšířil. Premiéra v londýnské Covent Garden dne 18. února 1743 se setkala s velkým úspěchem a dílo si udrželo popularitu po celý skladatelův život, (ani nikdy potom ji zcela neztratilo). Obvykle se uvádí v koncertní formě, příležitostně i jako opera.

----------------------------

Vánoční oratorium (Weihnachts-Oratorium), BWV 248 Johanna Sebastiana Bacha je v anglosaských zemích symbolem Vánoc (podobně jako v Čechách Rybova Česká mše vánoční). Toto velkolepé vokálně instrumentální dílo sestává z šesti samostatných kantát, z nichž každá (o řadě sborových, sólových i čistě orchestrálních hudebních vět) je určena k provedení v jiný den vánočního a novoročního období. Cyklus vznikl v Lipsku během roku 17343) a poprvé byl takto souborně proveden na přelomu let 1734 – 35 v tamním kostele sv. Tomáše, kde Bach působil jako kantor, varhaník a ředitel kůru. Basová árie Großer Herr, o starker König (Veliký Pane, ó mocný králi) se sólovou trubkou je větou č. 8 z Kantáty č.1 Vánočního oratoria.

Česká mše vánoční od českého venkovského kantora Jakuba Jana Ryby, známá též pod názvem „Hej, mistře!“, je členěna v souladu s tradiční bohoslužbou (dříve slouženou v latině), avšak obsahem připomíná spíše pastorální zpěvohru z českého lidového prostředí. Srozumitelnými a vřelými slovy (text je též Rybův) vypráví příběh o Ježíškově narození a o pouti pastýřů i prostého lidu do Betléma. Toto naše vpravdě národní dílo vzniklo v Rožmitále pod Třemšínem v roce 1796. Původně mělo latinský titul Missa solemnis Festis Nativitatis D. J. Ch. accomodata in linguam bohemicam musicamque redacta (Slavnostní mše ke Svátku Zrození Ježíše Krista upravená do českého jazyka) a teprve dodatečně se pro ně všeobecně vžil název Česká mše vánoční. Prostřednictvím opisů se brzy rozšířilo po českých zemích a pro radostnou a svěží náladu, kterou vždy navozovalo, se postupně stalo neodmyslitelnou součástí českých tradičních Vánoc. V průběhu své již dva a čtvrt stoleté historie podléhalo podle místních potřeb či možností provozovatelů mnoha různým úpravám– v textu i melodii, v instrumentaci, ve transpozicích do jiných tónin apod. Originální partitura se nedochovala. Na dnešním koncertě zazní verze Edice Supraphon (Praha 1973) rekonstruovaná ze starých opisů jednotlivých partů.

První doplňková (vložená) část Graduale (z lat. gradus = stupeň – při bohoslužbě totiž kněz vystupuje po stupních na místo, odkud bude číst Písmo) je cele věnována svolávání co nejširšího okruhu lidí: „Vzhůru, bratři, jenom čerstvě vstávejte“, „Jeden svolá všecku chasu“. Pastýřský mistr svolává ostatní pastýře jejich jmény „Ferdo“, „Jožko“, „Janku“ a posílá je i do vzdálenějších míst kraje „Běž hned za háj, vzbudiž celý Zálesní kraj“, „jdi za horu“, svolej lidi v Boru.“ Zde se nejvýrazněji projevuje realita doby i s názvy konkrétních míst Rybova kraje a křestními jmény tehdejších obyvatel. Svolávají „dobré hudce, zpěváky a hodné trubce“, kterých tam tehdy bylo mnoho. Celá věta pak končí slavnostním odhodláním „K Betlému teď půjdeme, Boha slavit budeme.“

Třetí hlavní část Credo (z lat. credo = věřím) bývá ve standardní bohoslužbě vyznáním křesťanské víry. V Rybově podání ovšem tu vrcholí přípravy na cestu do Betléma: „Již se jen připravte, hudby si upravte.“ Po dotazech „Copak máme s sebou vzíti, aneb nač pak máme hráti“ následuje nádherné basové sólo „V pravé pobožnosti“, líbeznou melodii pak střídají dotazy sboru „Kdopak dary ponese“, kterým pastýřský mistr odpovídá „Ty nám Tomek poveze“. Po vroucím zpěvu celého sboru tato část vrcholí mohutnou oslavou Boha Otce: „Sláva buď Tobě, Bože, věčný, Bože velký, nekonečný, ve své moci jsi jediný.“

Druhou doplňkovou (vloženou) část Offertorium (z lat. offertorium = obětování) zahajuje líbezná melodie flétny s doprovodem orchestru. V Rybově zpěvoherním pojetí již zástup poutníků dospěl do Betléma, pastýřský mistr vyzývá „V pokoře poklekněme.“ Všichni žasnou „To jest Dítě vznešené.“ Následuje vroucí prosba „Obdař všechny milostí, zblaž nás věčnou radostí, uděl nám požehnání, pokojné obcování.“ Po výzvě mladého pastýře „Nuže, bratři, zahrajeme“ a pastýřského mistra „Naštymujte hudby jasné“ přednášejí všichni svůj hudební dar malému Ježíškovi. Závěrečný sbor „S radostí a plesáním“ oslavuje Boha podobně jako v předcházející části, tentokrát se však zaměřuje na oslavu Ježíše Vykupitele „Ježíš Vykupitel náš, vytrh ́ ze služebnosti nás.“

Čtvrtá hlavní část Sanctus (z lat. sanctus = svatý) je andělským hymnem, v němž se Ryba drží standardní bohoslužby: „Nebe, hlásej „Svatý“, obloho, zněj „Svatý“. Nejvyšším On Pánem jest, Nejvyššímu budiž čest!“ Zpočátku volí velebný dvojzpěv ženských hlasů, aby vše vygradoval do svižně pojaté mohutné oslavy Boha Tvůrce: „Nebe, země hlásejte, chvály, slávy zpívejte.“

Pátá hlavní část Benedictus (z lat. benedictus = požehnaný) je věnován oslavě zrozeného Spasitele. Celý zástup poutníků se vyznává: „Tu se jemu obětujme, pravou lásku přislibujme, Tobě chceme sloužit vždy, tím pak dojdem věčné mzdy.“ Vroucí prosbu „Rozpal hojně srdce láskou víc a více“ svěřil Ryba sólovému sopránu. Závěrečný zpěv „O Dítě, dopřej milosti, ať s Tebou vejdem v radosti, blažené věčnosti“ dojímavě prosí o spásu pro každého z nás.

Šestá hlavní část Agnus Dei (z lat. Agnus Dei = Beránek Boží) pojal Ryba jako přímluvu k nebeskému Děťátku (budoucímu Spasiteli – obětnímu Beránkovi Božímu, který snímá hříchy světa). Všichni se poroučejí do jeho ochrany a několikrát co nejzbožněji opakují „Uděl nám všem pokoj svatý, po němž všichni dychtíme.“

Communio (závěrečný zpěv ke svatému přijímání) je finální částí celého díla, přičemž vyjmenováním různých prostředků a nástrojů k chvále Boží je jakousi parafrází biblickéhovžalmu 150. Vrcholí mohutnou oslavou trojjediného Boha: „Budem chválit svého Otce zvupřímného ctného srdce, písněmi, modlitbami, milováním, Tě vzýváním: Otce Boha, jehovSyna, též i Ducha, budem vždy velebiti, Tě na věky chváliti. Budiž veleben, až na věky, amen.“

Pořadatel