Václav Beran: Co mi před odchodem z korporátu neřekli...

"V korporátu jsem strávil skoro 20 let. Dával mi toho strašně moc. Zkušenosti. Mezinárodní projekty. Brunche, večírky, teambuildingy. Možnost zažít Cannes, Londýn nebo Mnichov. Taky hypotéku, dovolenou a spoustu jistot. Za spoustu věcí mu vděčím dodnes. Za tohle všechno si ale nechal zaplatit. Když jsem měl pocit, že mám konečně všechno, tak to přišlo: Konečná - vystupovat! Neodbytný pocit, že musím odejít. Že přes to nejede vlak. 

Tak jsem poděkoval, rozloučil se a za tři měsíce byl venku. A pak to začalo. Život mě svlíknul do trenek. Doslova. Během dvou let jsem zažil víc držkopádů než za předchozích čtyřicet. Všechny moje vize, představy a plány vzaly za své. Hezky jedna po druhé. Na nic z toho mě život PŘED nepřipravil. Ale prošel jsem skrz. Teď se opírám o sebe, ne o korporát. Jsem plně pravdivý k sobě i ostatním, i když to někdy bolí! A mám odvahu dělat kroky, nad kterými zůstává rozum stát. Ale každou vteřinu cítím, že žiju a můj život má smysl. Teď se chci podělit o tuhle část příběhu. O to, co jsem nečekal. O to, na co jsem nebyl připravený. O to, co na stránkách Forbesů a v "nablýskaných" příspěvcích na sockách není vidět. O to, co mě to stálo. I o to, co mi to přineslo."