ROMAN KREJČÍ | koncert klasické kytary

V chodbách času s klasickou kytarou

Spojení tenké jako Ariadnina nit vedoucí labyrintem, vine se časem neviditelné pouto hudebních velikánů, kteří, byť se třeba nikdy nepotkali, vzájemně se inspirovali a ukazovali si cestu ke společnému cíli. Tím byla vždy jen ta nejlepší hudba. Ať už majestátní, jásavá, meditativní či teskná, bujaře veselá nebo lehce plynoucí, nikdy však bezcitně prázdná, stvořená snad jen proto, aby přehlušila vnitřní prázdnotu, nebo dokonce otupila smysly. Ano, i s tím se lze někdy setkat. Chceme však doufat, že tento večer se bude týkat jen vlastností prvně jmenovaných.

Mimo jiné zde zazní i jedna ze skladeb J. S. Bacha, které on sám označil jako svůj Opus 1, přestože už za sebou měl rozsáhlé dílo a byl v pokročilém věku 46 let. Byly to totiž skladby, kterých si cenil natolik, že se je jako své první rozhodl vydat tiskem. Vydávání tiskem skladeb jiného barokního mistra a Bachova předchůdce, J. J. Frobergera, bylo naopak zakázáno. Jeho hudba byla totiž určena císařům a králům, kteří tak jako jediní měli právo ji slyšet. Přesto i tento skladatel dokázal inspirovat mnohé, například G. F. Händela, který odešel do Londýna, kde strávil většinu života, a kde na něj o století později svým způsobem navázal nejvýznamnější kytarový virtuos "zlatého věku kytary", Ital Mauro Giuliani. Pro jednu ze svých skladeb si totiž vybral Händelovo téma, veselou píseň o harmonickém kováři. Ve stejné době pobýval v Londýně i Španěl Fernando Sor, jenž zde ovšem, kromě dalších skladeb, napsal jednu na téma nikoliv Händelovo, nýbrž na melodii skotské písně o březích a stráních krásné řeky Doon. Přes Anglii, Skotsko a tohoto skladatele nás pomyslná nit zavede tam, kde je kytara nejvíce doma, do Španělska. Budou znít skladby I. Albenize, J. Rodriga a J. Turiny.