Pacifická hřebenovka: Pešky 1770 km z Mohavské pouště

...a najednou už pro mne divočina nebyla cizí, stala se mým domovem. Milovala jsem ten pocit síly, že tu dokážu sama putovat dlouhé dny, aniž bych při tom potkala někoho jiného než pár méďů.

Moje cesta měla všechno, zranění i lásku. Dny, kdy jediné, co jsem si přála bylo zůstat hlubokov horách a už se nikdy nemuset vracet. Dny, kdy jsem si naopak přála popadnout batoh, koupitjednosměrnou letenku zpět do Evropy a nikdy se neohlédnout zpět.

Pacifická hřebenovka byla divoká, impozantní, neuvěřitelně nádherná, ale místy i překvapivě... nudná. Vím, že pro většinu ostatních hikerů šlo o „životní dobrodružství“. O splněný sen. Počítání mil.Disciplína. To bylo jejich mantrou. Potřeba dokázat sobě i světu, že to zvládnu. Dokážu zdolatPacifickou hřebenovku! A že možná... možná poté už v životě dokážu cokoliv.

Můj příběh byl však jiný. Já nikdy netoužila spatřit hranice s Kanadou. Mým cílem byl od počátku Most Bohů. Před několika lety jsem ještě jakožto vystrašená mladá slečna seděla v panelákovém bytě uprostřed anonymního sídliště v Praze a snila o jiném životě. O životě plném dobrodružství. Vesmír mi do ruky přihrál knihu. Knihu, která navždy změnila můj život. Mladá Cheryl Strayed se v ní vydává na tisíce mil vzdálenou pouť za znovu nalezením sebe sama. Pamatuji, jak hluboce mne její příběh zasáhl. Natolik, že jsem během měsíce svůj život sbalila do krabic, vzala batoh, koupila jednosměrnou letenku a vyrazila sama na druhý konec světa, na Ostrov Bohů.
Jako dobrovolník jsem poté strávila roky cestováním po světě. Byly to ty nejkrásnější roky v mém životě a možná bez ní bych nikdy nedostala odvahu žít život o kterém jsem vždy jen snila. A když jsem se ztratila uprostřed temnoty, opět mi ukázala cestu ven.

Moje cesta americkou divočinou byla určitá extrémní forma terapie. Vrátila mi sílu. Vrátila mi lásku a
klid. Pocit, že vše je přesně tak, jak má být. S každou další pokořenou horou během přechodu pohoří Sierra Nevada, jako kdybych získávala zpět svou sílu a stala se opět ženou, kterou jsem kdysi bývala, plnou odhodlání, světla a ...lásky.

Připojte se k mému vyprávění o jednom neobyčejným putování americkou divočinou, kde kromě krása strastní cesty probereme vše potřebné od vyřízení permitu, žádostí o víza až po tolik potřebné vybavení, respektive vše, co bych si já sama tolik přála vědět, než jsem se letos spontánně na toto impozantní dobrodružství rozhodla sama vydat. Chybět samozřejmě nebudou ani ty nejšílenější historky o setkání s chřestýši, záměně letiště, ale i třeba střetu s šerifem během následného roadtripu po těch nejzajímavějších národních parcích USA.