Pražský komorní balet - Carmina Vetera

Lidová píseň, poezie a vlastně etnická hudba všeobecně je jakousi červenou nití, která se vine mou tvorbou od samotných začátků. Je pro mne obrovskou inspirací a zřejmě se k ní budu vždy znovu vracet. Cítím v ní omamnou a drásající vůni našich kořenů, radost a lásku jdoucí ruku v ruce s bolestí a smrtí, osudovou návaznost na něco ryzího a archetypálního uvnitř nás, co díky bohu často ani po staletích nemizí.

Večer s názvem Carmina Vetera (Staré písně) představuje jen část oné mé „červené niti“. Konkrétně choreografie „Ej Lásko“, „Lyrická“ a „Růže“ byly vytvořeny mezi lety 2008 – 2010 pro různé soubory a příležitosti. Zbrusu nové dívčí sólo bude mít naopak svou světovou premiéru.

Je tomu už třicet let, co jsem vytvořil svou prvotinu. Shodou okolností šlo tehdy rovněž o dívčí sólo a také folkovou, tedy lidovou píseň z dílny Dáši Andrtové-Voňkové. Název zněl „Zpověď“.

Z čeho se „zpovídá“ sólistka v aktuálně novém kousku, tentokrát v doprovodu indických, irských, arabských a židovských balad, už nechám vašemu diváckému pocitu.

V dalších třech čtvrtinách večera zazní Staré písně několika dalších kultur, národností a časů v podání a úpravách Jiřího Pavlici s Hradišťanem, košického dámského dua Vyšívanka a Jiřího Tichoty se Spirituál kvintetem.