Hourglass 2023

V roce 1992 se v Praze objevilo album Hourglass jako zjevení. Experimentální elektronická hudba, soundtrack k instalacím s výtvarníkem Miroslavem Hrdým, kterou vydalo tehdy nové vydavatelství Popron jako pokus oslovit posluchače, kteří měli rádi Jean-Michel Jarreho nebo Mikea Oldfielda a chtěli slyšet poprvé ambientní, syntetizátorovou hudbu od domácího autora. Tím se stal mladý Jíša, skladatel, který pokukoval po filmové hudbě a také jako experimentální ambientní filmovou hudbu své skladby komponoval.

Autor se potom plně věnoval filmu, složil hudbu k titulům: Aldabra - byl jednou jeden ostrov, Temný kraj, Man With Shadow, Století Miroslava Zimunda, Echoes Of Time, Sněžný drak a mnoho dalších. Živé projekty Hlasy světla 3D nebo vídeňská opera DURST pak byly velkolepou oslavou moderní orchestrální skladby a jeho mnohaletému výzkumu vlivu zvukových frekvencí na člověka.

Letos Robert Jíša přichází s novým projektem Hourglass v provedení syntetickém, jako jediný hudebník v Čechách skutečně používá nový nástroj Seaboard, ale také akustickém, ve spolupráci se souborem Musica Florea a Milošem Vacíkem za perkusemi.

Nechte se unést mystickými plochami, cestování v čase, transformačními frekvencemi a láskou všech zůčastněných k hudbě kamsi, kde vědomí přenechává prostor podvědomí, kde se na dvě hodiny společně vypravíme na pout' nejdobrodružňější, totiž pout' sami k sobě, svým démonům, ale snad i andělům.

Autor o projektu říká: "čím dál tím víc lidí se mě ptá "o čem" že to vlastně bude ten Hourglass. Do dnes jsem přesně nevěděl, je to přeci hudba, koncert, abstraktní věc, tak jak "o čem"? Ale ted', jak skládám poslední kousky, mi to došlo. On člověk může těžko zůstat izolovaný od světa, od toho co se zrovna děje kolem. A dnes, když se mi do jedná části koncertu Hourglass vloudila taková opravdu krásná nota, fakt, může za to jedna boží nota, uvědomil jsem si, že je naprosto jasné, že se 19. listopadu sejdeme na koncertu o naději. O naději, že se nemocní uzdraví, o naději, že i když se bojíme sousedních zemí, lidí, nakonec jednou najdeme společnou řeč, o naději, že jednoho dne se dokážeme smířit hlavně sami se sebou, protože přesně tam je to místo pro naději. Ne v jiných, ale v nás. Doufám že tenhle pocit, že máme naději, každý zvlášt', ale i dohromady, bude hlavní téma koncertu na kterém se shodneme. Sorry za tu trochu patosu, to ta nota :-) ".